Fotbal hraju v útoku. Na konci prázdnin jsme jeli na turnaj a já se těšil, že dám nějaký gól. Jenže náš brankář byl s rodiči v zahraničí a trenér se zeptal: „Tak kdo půjde chytat?“
Všichni se okamžitě podívali na někoho jiného. První ukázal na druhého, druhý na třetího a třetí najednou zjistil, že si musí zavázat tkaničku. Zavazoval ji tak dlouho, že si ji málem přivázal k lavičce.
Nakonec se všechny pohledy zastavily na mně. „Já? Vždyť neumím vybíhat ani vykopávat! A skáču jenom tehdy, když mi pod nohy přiletí vosa.“
Spoluhráči ale objevili moji hlavní brankářskou kvalitu: „Jsi z nás nejvyšší.“ Protestoval jsem, že sloup veřejného osvětlení je ještě vyšší. Marně.
Nakonec jsem si řekl, že to zkusím. Aspoň zjistím, jak vypadá fotbal z opačné strany. Teď už to vím. Většinou proti vám někdo běží s míčem a vůbec nevypadá, že by si chtěl povídat.
Kámoši mezitím vytvořili parádní taktiku: já všechno vychytám, Standa jednou uteče, dá gól a vyhrajeme jedna nula. Mega jednoduché. Plán měl jen dvě drobné vady. Soupeř hrál o několik soutěží výš a já nikdy nechytal.
Navíc začalo příšerně pršet. Za pár minut se hřiště změnilo v bahenní lázně, do kterých někdo omylem postavil dvě branky. Do jedné z nich jsem si stoupl já.
První střela letěla přímo na mě. Natáhl jsem ruce a míč chytil. Fakt jsem ho chytil. Rozběhl jsem se, napřáhl k obrovskému výkopu a poslal míč skoro kolmo vzhůru. Vysoko letěl výborně. Kdyby se hrálo na výšku, byla by to paráda. Možná bychom dostali bod za ohrožení mraků. Míč ale dopadl na velké vápno přímo před soupeřova útočníka a za chvíli byl v naší brance.
Pak jsem dostal druhý gól, ani jsem nevěděl jak. Při třetím jsem vyběhl, ale špatně. Při čtvrtém jsem se jen ohlédl, jaká to byla pumelenice. Při pátém jsem začal tušit, že dnes asi nevyhrajeme. Při sedmém mi došlo, že nás čeká krutá porážka.
Soupeř nám nakonec nastřílel jedenáct branek. Po zápase jsme odcházeli promočení a zablácení. Někteří spoluhráči vypadali, jako by je archeologové právě vykopali a ještě je nestihli očistit štětečkem.
Já byl ze všech nejčistší. Chytil jsem totiž jen první střelu. Potom jsem hlavně zmateně poskakoval v brance a vytahoval míče ze sítě.
Nevím, jestli bylo moje rozhodnutí jít do branky odvážné, nebo jen dost špatně promyšlené. Každopádně už vím dvě věci: zkusit něco nového se počítá a výška ze mě brankáře fakt neudělá.