Dneska mi zase došlo, jak moc hraje roli, jak se člověk rozhoduje. Hledal jsem na netu nějaký recept na sušenky a úplnou náhodou jsem narazil na stránku plnou příběhů o dětech, co udělaly fakt mega věci. Otevřel jsem pár z nich a normálně jsem jen zíral.
Jsou to úplně normální kluci a holky, prostě jako my. Ale to, co dokázali, bylo fakt hustý. Někdy šlo o život, někdy o zastání se slabšího nebo o pomoc někomu, koho ani neznali. Ale všichni měli jednu věc společnou – museli jednat rychle a správně, i když to nebylo vůbec jednoduchý.
Co mě nejvíc dostalo?
Jeden kluk zachránil mámu, která omdlela v koupelně. Nezpanikařil, zavolal pomoc, postaral se o sourozence – a to byl doma úplně sám. Jedna holka se zastala spolužačky, kterou šikanovali, nebála se, posatvila se jim a nakonec to řekla učitelům. Další kluk pomohl malému dítěti, které se topilo. A jinde děti udělaly sbírku pro seniory, aby jim pomohly. Prostě hrdinství není jen běhat v plášti jako superhrdina – je to hlavně nevykašlat se na to a něco udělat.
Ti kluci a holky nebyli nějací svalovci nebo superhrdinové. Byli to normální děcka, co se nebála udělat správnou věc. Pomohli, i když měli strach, i když bylo jednodušší říct „to není můj problém“.
Co mi to dalo?
Došlo mi, že když máš klid a čas, rozhoduje se úplně v pohodě. Ale když jde o člověka vedle tebe, když vidíš nespravedlnost nebo se děje něco fakt špatnýho, je to mnohem těžší. A v takový chvíli potřebuješ nejen hlavu, ale i srdce – někdy totiž víc než logika rozhoduje vibe, kámo.
Pomáhat není samozřejmost, ale je to správná věc.
Rychlá reakce může někomu fakt změnit život.
I když nejsme dospělí, můžeme udělat fakt velký věci.
Uložil jsem si do mobilu číslo na záchranku (155), abych byl ready, kdyby šlo o zdraví nebo život. A taky jsem si řekl, že když uvidím nějakou křivdu, nebudu dělat, že nic nevidím.
A co ty?
Co bys udělal ty, kdybys viděl někoho v průšvihu? Nebo kdyby tvůj kámoš měl problém, ale bál se to říct? Uměl bys jednat, když na tom fakt záleží?
Jo a mrkni na detskycinroku.cz