Nevěř všemu, co dává smysl

To, že něco zapadá, neznamená, že je to pravda. Domněnky můžou znít logicky – a přitom být úplně mimo.


Včera jsem koukal na další díl Zrádců.
Seděl jsem s chipsy u televize, nohy nahoře, když mi najednou úplně spadla brada. Vážně! Došlo mi, jak mocný nástroj jsou informace – a jak šíleně nás můžou dovést úplně jinam, když je špatně pochopíme.

Dneska ti povím, co jsem si z tohohle dílu odnesl. A možná ti to pomůže, až budeš příště něco řešit – ve hře, ve škole nebo v životě.

Když vypadá jako zrádce, musí to být zrádce… nebo ne?

Všichni hráči si začali všímat Marka. Co říká, jak se chová, jak chtěl ušít past na jednu z hráček, vtípek s koupí štítu, manipulace s ostatními… A najednou to začalo do sebe zapadat.

Každý měl svůj kousek skládačky a říkal si: „Jo! To musí být on! Ten Marek je určitě zrádce!“ Všichni si vytvořili vlastní „pravdu“. A všechno to dávalo smysl. Jenže – nebyla to pravda.

V šestém díle Marek zrádcem nebyl, ale i tak ho kvůli domněnkám a falešným „důkazům“ chtěli ostatní hráči označit a poslat ze hry.

V sedmém díle tomu ještě nasadili korunu – začali si myslet, že Marek otrávil vínem jednu z Věrných. Byli o tom úplně přesvědčení: „Jo, to je ON! To je ten zrádce!“

A teď pozor – tohle je ta největší pecka:

V noci před sedmým dílem se Marek opravdu stal zrádcem. Naverbovala ho poslední zrádkyně ve hře do svého týmu – a on nabídku musel přijmout. Takže ve chvíli, kdy ho ostatní vyhodili, už opravdu zrádcem byl. Jenže oni to samozřejmě nevěděli. Vycházeli z domněnek, které dřív nebyly pravdivé. A přesto se „trefili“.


Paradox pravdy

Ta „pravda“, kterou si všichni vymysleli – postavená na šuškandě, domněnkách a pocitech – nakonec vedla k vyhození zrádce. ALE NE DÍKY SPRÁVNÉMU ROZHODOVÁNÍ. JEN DÍKY NÁHODĚ.

 

Co z toho plyne?

  • Lidé si často vytvoří příběh, kterému chtějí věřit. A pak si k němu hledají všechny „důkazy“ – i když jsou špatné.

  • I falešné informace tě můžou dovést ke správnému výsledku. Ale ne proto, že jsou správné – jen proto, že se to náhodou sešlo.

  • Když všichni opakují lež, začne to vypadat jako pravda. Šuškanda, dojmy, pocity… a najednou se rozhoduje podle nesmyslů místo faktů.

  • Správné informace bývají vidět – jen jim nikdo nevěnuje pozornost. Protože každý věří tomu, co mu „dává smysl“.

A co ty?

Zkus si odpovědět:

• Věřil(a) jsi někdy něčemu, co nakonec nebyla pravda?

• Necháváš se někdy ovlivnit tím, co „říkají ostatní“?

• Když si myslíš, že máš pravdu – zastavíš se a zamyslíš, jestli nejsi zaslepen nebo zaslepená?


Z tohohle dílu Zrádců jsem si odnesl jednu důležitou věc: Mít informaci je jedna věc. Mít správnou informaci je druhá. Ale umět ji vyhodnotit a správně použít – to je třetí level.

Lidé si vytvořili příběh o Markovi. Všichni mu věřili. A nakonec se z něj ten zrádce fakt stal. Ale ne proto, že měli pravdu. Jen proto, že se to náhodou sešlo.

Takže si dávej pozor:

  •  Ne všechno, co dává smysl, je pravda.
  •  A ne všechno, co zní jako lež, je lež.

Buď ten nebo ta, kdo ověřuje, ptá se, přemýšlí.

Rozhoduj se správně – na základě správných informací.