Hraju na kytaru odmalička a lidi říkají, že jsem hodně dobrý. Já si to úplně nemyslím. Hlavně když mám stát před publikem. To mi ruce vibrujou jak mobil na stole a hlava mi říká, že všechno zkazím. Na koncertech hudebky to bývá stejné. Postavím se před mikrofon a před lidi a najednou mám pocit, že nic neumím.
Můj nejlepší kamarád Adam to má naopak. Prý nehraje tak dobře jako já, ale když hraje, tak se směje. Vypadá, že na pódiu je jako doma.
Pak přišla ta chvíle: V hudebce oznámili, že zakládají studentskou kapelu. Jen jednu – nejlepší. Vyberou si pár hráčů z celého města a povedou je zkušení muzikanti, kteří hráli na fakt velkých akcích. Byla to obrovská příležitost.
Adam se na mě otočil, jako kdyby předem věděl, co mi běží hlavou. „Jdeme,“ řekl s úsměvem. A já? Já ztuhl. V hlavě se mi rozjela přehlídka všech nejhorších scénářů. Co když to nezvládnu? Co když si o mě budou myslet, že tam nemám co dělat? Co když… co když… co když…
Nakonec jsem mu řekl: „Ne. Jdi sám. Já už něco mám.“ Ne že bych měl. Jen jsem měl strach. Adam chvilku mlčel. Pak jen řekl: „Jak chceš.“ A šel vyplnit přihlášku. Beze mě.
Výběr probíhal, a já seděl doma, hrál si nové akordy a snažil se tvářit, že mi to stačí. A hrál jsem dobře. Opravdu. Jenže čtyři stěny v pokoji ti nezatleskají. Ani tě nehecnou. Jen odráží tvoje ticho.
Pak přišel jejich první koncert. Šel jsem se podívat. A když jsem tam stál mezi diváky a viděl Adama, jak si to na pódiu užívá, jak hraje pro lidi, kterým se to líbí… došlo mi to: Já tam mohl být taky. Ne „někdy příště“. Ne „až budu připravenější“. Teď. Tenhle večer jsem mohl být součástí toho všeho. Ale místo toho jsem byl kluk, co to ani nezkusil a zůstal doma s kytarou a výmluvami. A to je horší, než jakákoli tréma.
Pokud se někdy ocitneš v podobné situaci jako já, jdi do toho. Fakt. I když se bojíš, i když máš pocit, že nejsi dost dobrej. Nikdy nebudeš stoprocentně připravený — a to je v pořádku. Za pokus nic nedáš. A co se může stát nejhoršího? Že tě nevezmou? Tak budeš přesně tam, kde bys byl, kdybys to ani nezkusil. Jen s tím rozdílem, že sis aspoň dal šanci.