Franta nebyl žádný ukázkový žák. Učení ho nudilo a bavilo ho spíš vymýšlet blbiny, aby rozesmál spolužáky. Když měla paní učitelka výklad, Franta kreslil komiks do sešitu, nebo se snažil nenápadně dělat zvyky, avy paní učitelka nepoznala od koho jdou.
Jednou přišel se „skvělým“ nápadem: „Hele, uděláme soutěž ve sbírání poznámek!“ navrhl. A vyhrál jí, protože se nikdo nepřihlásil. No ale musel zlikvidovat žákovskou knížku, protože i na jeho rodiče by to bylo moc.
Jindy zase vyhlásil soutěž pro celou školu: „Kdo nasbírá nejvíc pětek za měsíc?“ Rošťáci byli okamžitě pro. Franta tuhle srandu bral jako sport. Všude se hlásil, odpovídal nesmysly, zapomínal úkoly — jen aby sbírku rozšířil. A hrdě sledoval, jak se jeho tabulka úspěchů zaplňuje.
Soutěž nakonec vyhrál. Jenže mělo to jeden háček: zrovna v matematice byl měsíc testů a zkoušení. A paní učitelka byla pečlivá. Každá špatná odpověď? Pětka. Každý test? Další pětka.
Na konci měsíce jich měl z matematiky víc než ze všech ostatních předmětů dohromady.
Rodiče nadšení nebyli. A Franta ještě míň, když zjistil, že kvůli neprospěchu ho čeká opravná zkouška na konci prázdnin.
Zatímco ostatní jezdili na fesťáky, na vodu, chodili na výlety nebo hráli hry, Franta seděl doma u matiky. Čísla a zlomky se mu pletly před očima, ale nic jiného mu nezbývalo.
Opravnou zkoušku nakonec zvládl. Ale když se ohlédl zpět, uvědomil si, že jedno blbé rozhodnutí a „vtipná soutěž“ ho připravila o prázdniny a spoustu zážitků..