Dneska mám pro vás povídání ze světa divadla, to abych se předvedl, že nehraju jen fotbal. Nedávno jsem byl na divadelní hře Já, Johan*a v Praze a byl to celkem zážitek. Hra, kde hrála Martina Jindrová hlavní roli, byla jako super moderní a originální verze známého příběhu Johanky z Arku. Johan*a, hlavní postava, nás vzala na dobrodružství plné super důležitých rozhodnutí, která změnila dějiny.
Ale proč "Johan*a"? No, v hře Johana prožívá těžký vnitřní boj, jestli je kluk nebo holka, a seznámí nás s pojmy jako binární, nebinární, trans, queer... To všechno dělalo Johaninu cestu ještě těžší, protože kromě velkých rozhodnutí, jako vést armádu nebo přijmout poslání od Boha, musela Johana taky čelit otázce, kdo vlastně je.
Zkuste si představit, že vám je jen 17 let a musíte se rozhodnout, jestli podlehnout tomu, co vám říká srdce a víra. Johan*a se musel(a) rozhodnout, jestli přijme svůj úkol od Boha. To bylo mega rozhodnutí. Ale to byl teprve začátek.
Potom Johan*a musel(a) přesvědčit krále, aby mu/jí dal šanci vést armádu. Představte si, že jste mladý, bez zkušeností, ale musíte získat důvěru a respekt od zkušených vojenských šéfů. To byla další řada mega rozhodnutí. A pak přišly bitvy, kde každé rozhodnutí, od taktiky po výběr cílů, mělo obrovský vliv na výsledek.
Tato hra nám ukazuje, jak důležitá jsou rozhodnutí v našich životech. "Já, Johan*a" nás učí, že i když se můžeme cítit malí nebo nezkušení, naše volby mohou mít obrovský dopad. Je to příběh o odvaze, identitě a o tom, že stát za svými rozhodnutími může občas znamenat změnit historii.
Tak co vy? Jaké byste udělali rozhodnutí v Johanině situaci? Přiznali byste se veřejně, že máte poslání od Boha? Požádali byste prezidenta, aby vám dal velení nad českou armádou? Přiznali byste, že se cítíte jinak, než vás ostatní vidí? Já si nejsem jistý, jestli bych měl takovou odvahu. Ale co vy?